Co dělat, když se kojení nedaří

Kojení mi poprvé přišlo jako něco, co má být automatické. Porodím miminko, hned po porodu mi bude přiloženo na prso a já, celá šťastná, a malá, celá hladová, se rychle přisaje.

Bohužel. Realita u mě ale vypadala úplně jinak.

Diabetes 1. typu, komplikovanější porod, únava, chaos, hormony… a do toho kojení, které se prostě nerozjelo tak, jak jsem čekala. A hlavně ten pocit, že všichni kolem vědí víc než já.

Když start kojení nevypadá jako z učebnice

U první dcery se všechno sešlo najednou. Porod byl dlouhý, komplikovaný (vcestná placenta), a už to samo o sobě znamenalo, že tělo bylo dost vyčerpané.

Po porodu šla malá kvůli komplikovanému porodu rovnou do péče novorozeneckého týmu a kvůli hypoglykémii hned dostala umělé mléko. Což je mimochodem přesně ta situace, kdy je to medicínsky správně — novorozenec diabetické matky má vyšší riziko hypoglykémie a někdy je dokrm nutný hned.

Jenže tenhle start má jednu „vedlejší emoci“: kojení se tím celé posune do úplně jiného režimu.

A pak přijde realita porodnice: každá sestra jiný názor, každá jiný postup, a ty někde mezi tím, unavená, po porodu, s diabetem a pocitem, že jsi ztratila kontrolu nad úplně vším. Upřímně? Bylo to psychicky hodně náročné.

Žloutenka, spavé miminko a kojení, které „nefunguje“

Dcera měla navíc novorozeneckou žloutenku, takže byla extrémně spavá. A to je kombinace, která kojení fakt nepomáhá. Miminko usne po pár minutách, člověk ho budí, zkouší to znovu, a mezi tím řeší, jestli vůbec něco pije.

A do toho hlava: „Tak proč to nejde, když by to přece mělo jít?“

Klobouček na prso — detail, který mi změnil situaci

V jednu chvíli si toho všimla jedna sestra, která už to očividně nechtěla nechat jen tak. Byla jsem vyčerpaná, už skoro rezignovaná, a ona navrhla zkusit klobouček na prso. Důvod byl jednoduchý: moje bradavky byly spíš menší a Anička se prostě nedokázala přisát.

A tady se to zlomilo. Ne jako zázrak. Spíš jako „aha, takhle to má fungovat“. Najednou to šlo líp. Byl to krásný okamžik, ohromná úleva. Řekla jsem si: Hurá, ono to snad nakonec půjde.

12 dní v porodnici a mix rad, který by nevymyslel ani scénárista

V porodnici jsem byla skoro dva týdny. A upřímně — nejhorší nebyl samotný stav, ale informační chaos. Jedna rada tak, druhá přesně opačně. Do toho vážení, stres, únava a dítě, které spíš spalo, než jedlo. Bylo to období, kdy jsem měla pocit, že se učím kojení stylem „pokus–omyl–panika–nový pokus“.

Co je důležité vědět u diabetu 1. typu

Z pohledu diabetu do toho vstupuje pár věcí, které se často podceňují.

1. Novorozenec diabetičky. Děti matek s DM1 mají vyšší riziko hypoglykémie po porodu. Proto je dokrm někdy nutný hned — a není to selhání kojení.

2. Start laktace může být pomalejší. U některých žen s diabetem se může nástup tvorby mléka trochu opozdit. Nemusí to tak samozřejmě být vždy, ale stává se to.

3. Energie a glykemie. Kojení je energeticky náročné. U diabetu to může znamenat větší kolísání glykémií, hlavně v začátku, kdy je tělo celkově rozhozené.

A pak se to doma změnilo

Po 12 dnech jsme šly domů. S dokrmem, s nejistotou, ale s tím, že se situace aspoň stabilizovala. A doma se to začalo postupně lámat. Bez nemocničního stresu, bez neustálého hodnocení, bez střídání názorů. A konečně se to rozjelo.

Nakonec jsem kojila plně a dlouhodobě, i když jsme první měsíce měly i příkrmy.

Co si z toho odnáším dnes

Ne každé kojení začne hladce. A u diabetu 1. typu do toho vstupuje víc faktorů, než si člověk na začátku připustí. Co mi zpětně dává smysl: chaos v porodnici není diagnóza, dokrm není konec kojení, klobouček není „selhání“, ale nástroj, a začátek kojení není test, který se má zvládnout bez chyb.

Co dělat, když se kojení nedaří (prakticky)

Zkusit změnu polohy nebo přisátí. Nebát se pomůcek (klobouček, odsávačka). Řešit spíš funkci než „ideál“. Hlídat glykémie (protože únava a hypa to celé zhoršují). A nenechat se zavalit protichůdnými radami.

Osobní vzkaz na závěr

U nás to nezačalo jednoduše. A přesto — nebo možná právě proto — vím, že „nejde to hned“ neznamená „nepůjde to vůbec“. Někdy stačí jedna drobnost, která v tu chvíli vypadá banálně. Jeden klobouček. Jeden klidnější večer doma. Jedna sestra, která se na to podívá jinak.

Když se mi zdálo, že je po všem, situace se ještě několikrát otočila. A dnes vím, že začátek kojení není o dokonalosti. Je o tom, najít cestu, která funguje pro tebe a tvoje miminko — a dát jí čas. Protože kojení s diabetem 1. typu může jít. I když to na první pohled nevypadá.