Vyvolávaný porod s diabetem 1. typu: jak probíhá indukce porodu od začátku do konce

Slova „budeme vyvolávat" nebo „čeká vás indukce porodu" slyší většina diabetiček v těhotenství dřív nebo později. A pak přijde to ticho v hlavě. Co to vlastně obnáší? Co se bude dít, kdy, jak dlouho to bude trvat, bude to bolet víc?

Tady je celý průběh — od příjmu až po miminko v náručí. Žádné informace z příručky, jen moje skutečně zažité zkušenosti.

Kde budeš rodit — to se rozhoduje dávno před porodem

Diabetičky nechodí rodit kamkoliv. Specializované pracoviště si vybíráš hned na začátku těhotenství, protože tam pak chodíš celé těhotenství — na kontroly k diabetoložce pro těhotné i ke gynekologovi. Není to tedy něco, co řešíš na poslední chvíli. Většinou tě hned po zjištění těhotenství pošle tvoje diabetoložka na pracoviště, které se na těhotné diabetičky specializuje — v Praze třeba Apolinář nebo Podolí. A tam jsi pak celé těhotenství jako doma.

Příjem o den dřív

Přijmou tě den před samotnou indukcí porodu. Přijdeš, proběhne příjem — papírování, měření, první CTG. Máš v průkazce napsáno diabetes 1. typu, ale stejně to řekni nahlas hned při příjmu. Průkazky se přehlédnou, personál se střídá, a ty si nemůžeš dovolit, aby o pumpě věděla jen noční sestra.

Nepřemýšlej, jestli pumpu zmiňovat. Prostě řekni, že ji máš, jak funguje a že glykémie si hlídáš sama. Tady není místo na ostych — personál potřebuje vědět, s čím jdeš na sál.

Pak dostaneš pokoj a spolubydlící — taky těhotnou, taky čekající. A čekáte spolu na ráno.

Za mnou přišla diabetoložka, zrovna měla službu. Přišla uvést věci na pravou míru ohledně pumpy a glykémií. Když tohle na tvém pracovišti funguje, je to k nezaplacení.

Holení a klystýr — co tě čeká a co ne

Dobrá zpráva: rutinní klystýr se dnes nedělá. Pokud si o něj sama nepožádáš, nikdo ti ho nevnucuje. Holení také ne — maximálně malá část, pokud by byl potřeba zákrok. Tyhle strašáky z vyprávění babiček a maminek můžeš klidně vyškrtnout.

Zrání děložního čípku — tablety a čekání

Prvním krokem indukce je připravit děložní čípek. Nejčastěji se používají prostaglandinové tablety nebo vaginální gel. Jak rychle zareaguješ, je hodně individuální — záleží na tom, jestli je to tvoje první těhotenství nebo čtvrté, jak je čípek připravený, jak tělo reaguje. Někdo necítí nic po první dávce, někdo začne vnímat první tlaky docela brzy. Tělo prostě ví, co dělalo.

Glykémie v téhle fázi sleduj průběžně — i samotné čekání a napětí cukr v krvi ovlivňují.

Sprcha jako záchrana

Teplá voda na břicho ve sprše dokáže v počátcích indukce porodu ohromně ulevit. Žádná medicína, žádná technologie — jen voda a trocha klidu. Využij to, dokud ještě nejsi napojená na CTG.

Přesun na porodní sál

Porodní tým průběžně kontroluje, jak se čípek otevírá. Přesun na sál přichází většinou kolem 5–6 centimetrů otevření — v téhle fázi jsou bolesti už docela reálné a víš, že to myslí vážně.

CTG — to nepřetržité pípání, které tě drží na lůžku

Na porodním sále tě napojí na CTG — přístroj, který nepřetržitě sleduje srdeční akci miminka. Ano, jsi na lůžku. Nemůžeš na míč, nemůžeš volně chodit. Ale na monitoru lékaři vidí každou změnu srdečního rytmu miminka okamžitě — a to je přesně důvod, proč je dobrý ho mít, když jsi diabetička.

Kontrakce mohou na chvíli zeslábnout nebo ustát — to je normální, tělo si dává pauzu. Asistentka může protrhnout plodovou vodu, aby porod podpořila. Zní to dramaticky, ve skutečnosti to trvá vteřinu a kontrakce pak většinou zesílí. U mě to při porodu Kristýnky vypadalo přesně takhle — porodní asistentka mi protrhla blánu, v tu ránu se rozjely kontrakce a Kristýnka byla asi do 40 minut na světě.

Glykémie v téhle fázi skáčou — hormony, adrenalin, fyzická námaha. Lékaři mohou přistoupit k infuzi glukózy s inzulínem, aby udrželi stabilní hladinu. Pumpa pomáhá, ale pozornost je potřeba i tak.

Epidurál — říct včas, nebo vůbec

I při vyvolávaném porodu máš na epidurál nárok — a stojí za to o něm vědět dopředu. Nikdo ti ho nenabídne automaticky. Musíš o něj požádat a říct to včas, protože anesteziolog potřebuje čas přijít a aplikace chvíli trvá. Nečekej, až bolest bude nesnesitelná — v tu chvíli může být pozdě.

A pak přijde ten moment

Porodní asistentka je v téhle chvíli tvoje kotva. Říká ti, kdy se nadechnout, kdy zatlačit, kdy povolit — a její hlas je často to jediné, co v té vlně vnímáš jasně. Možná si budeš připadat, že to neumíš, že nemáš sílu, že už nemůžeš. Ona ví, že můžeš. Drží tě v tom, i když ty sama sebe na chvíli pustíš. Čas se rozplyne, hodiny přestanou dávat smysl — a vlastně ti na nich vůbec nezáleží. Jsi jen ty, tvoje dítě a ten poslední kousek cesty.

A pak máš miminko v náručí. Celé to bylo za to.